Píšu povídky, né však z reálného života. Ale k tomu, aby jste se pobavili a naladili jste si tu správnou náladu po zbytek dne.
Ádiós, vaše Corinne :-)



(Twilight) Nový začátek - 1.kapitola - Návrat domů

21. září 2012 v 22:07 | Corinne
Všude byly mraky a já čekala na to, až pro mne přijede můj strýc Billy.
Těšila jsem se na bratrance Jacoba, na lidi kolem rezervace.

Říkala jsem si, bude to perfektní léto. Ale jak už nyní vím - bylo to nejhorší léto v mém životě.
Proč?
Musela jsem čelit spousta nástrahám, které mi měli zničit můj plánovaný báječný život.
Dokážu se se ším vyrovnat ? To já nevím.

"Tam je, Sarah" ukázal na mne Jacob, který jel ochotně s ním. Proč? Nikdy předtím to neudělal.
"Ahoj, vítej u nás, rád bych tě objal, ale nemůžu" usmál se strýc a já se zasmála s ním.
"Já tě ale obejmu 2x, za Billyho" rozesmál se Jacob a po naskládání zavazadel do zastaralého, tmavého auta se strýc konečně rozhodl odjet.

Z letiště do rezervace trvala cesta jednu hodinu, ale mě to připadalo jako pár minut.
Skvěle jsme si užili, povídali si.
Říkala jsem si v duchu, že už nebudu ta šílená Sarah Blacková, která otravuje lidi kolem sebe díky svým negativním náladám.
S mým bratrancem jsem po mnoha měsících pocítila pocit bezpečí. Byl tu se mnou. Měla jsem ho jako svého staršího bráchy, né toho tupého rozmazleného, osmiletého sourozence Evana, kterého mám a kterému mí rodiče nadržují.
To on směl jet na dovolenou do USA, já jen zůstala tady v rezervaci. No a co, za to zase získám spousty zkušeností a užiju si víc pohodových chvil se svými blízkými. K čemu dovolená někde v Americe, když si můžu užít tady?
***
"Sarah, vstávej!" zatřepal mnou Jacob.
"Já jsem usnula?" podivila jsem se.
"Jo. Pěkně tvrdě. Najíš se a půjdeš si odpočinout, pak se můžeš projít třeba po pláži" navrhl Billy.
"To je zajímavý návrh, děkuji" poděkovala jsem.

Uviděla jsem tu červenou chatu, která se vůbec nezměnila od té doby, co jsem tu byla naposled. A proč by měla?
Taky je to 24 měsíců, co jsem tady naposledy byla.

Jacob mi odnesl věci a Billy navrhl, že udělá smaženou rybu.
"Pomůžu ti" nabídla jsem se, on však odmítl.
"Po tak dlouhém cestování bych si i já musel odpočinout. Přijela jsi sem až z Francie, Sáro" zamrkal strýc.
"Sarah prosím, já nesnáším, když mi někdo říká Sáro, působí to divně" pokrčila jsem rameny.

Až jsem dojedla výtečného pstruha, tak jsem si šla lehnout.
Noc byla beze snů, nekonečná tma, do které padáte pořád hlouběji a hlouběji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama