Píšu povídky, né však z reálného života. Ale k tomu, aby jste se pobavili a naladili jste si tu správnou náladu po zbytek dne.
Ádiós, vaše Corinne :-)



Poslední vteřina - 2.kapitola - V Děravém kotli

6. listopadu 2012 v 20:10 | Corinne
***

Nešťasná jsem se vydala cestou, kde mne průvodčí, který mi pomohl do autobusu nabalit kufry, vydala vstříc osudu.
"Kam to bude?" zeptal se chlap, který se mi představil jako Stanislav Silnička.
"Kamkoliv, hlavně pryč odsud, ale já nemám peníze" pokrčila jsem smutně rameny.
"Vypadáš velmi bledě holka, co se stalo?"
Já jsem nezaváhala, cítila jsem z něj, že je dobrý člověk. Vše jsem mu popravdě vyklopila.
"Aha. Bradavice mají svou banku. Ale to si domluvíš s ředitelem. To je smutné. Tak víš co? Jízdu ti dáme se slevou, až budeš mít nějaké to zlato, pošleš nám pár drobnejch" mrkl na mne spiklenicky.
"A kam mne odvezete teda?" pozdvihla jsem zvědavě jedno obočí a odhrnula si spadané vlasy z obličeje.
"Do kouzelnické hospody, jménem Děravý kotel. Tam tě příjde navštívit ředitel, který ti vše vysvětlí. No, nemůžeš přece přijet do Bradavic a vůbec nic nevědět" zavrtěl Silnička hlavou.
O několik minut později jsme byli na místě. Z velmi zajímavého autobusu mne vyložil před hospodu Stan.
"Tak se měj, krásko" usmál se na mne a rychle odjel i s řidičem.
Krásko? Ha, ha, ha.

V hospodě vládl hluk. Vešla jsem dovnitř a první, koho jsem uviděla, byla zrzavá paní, oblečená ve staromódních šatech.
"Á, ahoj, to ty jsi ta, na kterou Brumbál čeká?" podívala se na mne a já zmateně kývla.
"Pojď za mnou, ukážu ti, kde je" chytla mne za ruku a svý syny vybídla k tomu, aby mi pomohli s kufrem.
Vyšli jsme schody a v ložnici, ve které jsem na pár dní měla být ubytována, seděl velice starý, moudře vypadající muž.
Měl středně dlouhé vlasy a fousy, které si sestříhával.
V pokoji byla po pravém boku postel, u okna psací skříň a po levém šatník. Pokoj měl šedou barvu.
"Ahoj Bello, posaď se" vybídl mne čaroděj.
Během deseti minut jsem pochopila všechno. Že to co umím, jsou kouzla. Že to, co napadlo mého bratra, byl nějaký určitý druh síly, který potřebuje kontrolu. V Bradavicích se to prý naučím ovládnout. Vysvětlil mi to nejzákladnější, co se týkalo školy. To zabralo hodinu.
Žasla jsem nad tím. Jako by to byl sen. Pěkně hloupý sen.
"Zítra spolu půjdeme nakupovat věci" oznámil mi.
Ten den mi ještě slíbil, že mi zaplatí záchranný autobus a k tomu ještě stravu na týden. Byl to moc dobrý muž. Cítila jsem se vedle něj tak bezpečně. Fascinovalo mě to.

Večeřet se šlo krátce po té, co ředitel školy se přemístil do Bradavic.
"Ahoj, já se jmenuji Zack Weasley a to je můj brácha Jack. Jsme dvojčata. A naše sestra Ciara" ukázal na všechny.
"Ahoj" natáhli zdvořile ruce a já je stiskla.
Zrzavá paní byla jejich matka. Jenifer Weasleyová. A otec se jmenoval John.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama